Záměrem této publikace byla snaha o zachování dostupných materiálů, které vypovídají o českém chovu plemen kníračů. Jsou zde nastíněny dostupná fakta z doby meziválečné, tj. počátků cíleného šlechtitelského úsilí několika nadšených chovatelů především kníračů velkých černých a kníračů středních pepř a sůl. Další snahy o formování těchto plemen jsou zacyhceny cca do 60. let. Od tohoto desetiletí jsou v našem chovu zastopeni již i knírači malí pepř a sůl a černí a počátkem 70. let se objevují i první jedinci barvy černostříbřité. Uznání se jim dostalo mnohem později – až počátkem 80. let. O bílých je zde jen zmínka, protože jsou nejmladším plemenem, a do zachyceného časového rozpětí byli opravdu jen vzácnými „bílými vránami“.

Publikace krom uvedených faktů je velkým poučením o nezměrné trpělivosti, hledání, neustále vynakládaného úsilí a velmi často stálosti k jednomu plemeni, které pak mohou vést k dobrým výsledkům.