|
Chovnou
stanici jsem zakládal v roce 1967. V tomto roce jsem měl první štěňata
velkých kníračů. Název chovné stanice jsem složil ze svého příjmení a
jména. V mé chovné stanici bylo odchováno: jeden vrh sealyhem terriera,
jeden vrh německého ovčáka, čtyři vrhy miniature bullterriera od tří
fen. Toto plemeno obdivuji ze všech plemen nejvíc, ale pro náročnost
chovu a pro různé nemoci jsem od tohoto plemene upustil. Odchoval jsem
také čtyři vrhy velkých kníračů od dvou fen. Vynikající odchovy jsem měl
od feny střední knírač pepř a sůl (Kora Tonvery). Posléze jsem se
zaměřil na knírače černé střední a malé. Střední knírače mám rád pro
jejich inteligenci a povahu – jsou lehce cvičitelní, přítulní,
temperamentní. A hlavně je to plemeno zdravé, odolné a není náchylné na
nemoci. Knírače malé černé chovám od roku 1973 a střední od roku 1976.
V chovu se
snažím uplatnit své vědomosti, které často vycházejí z rad starších,
špičkových chovatelů. Navštěvuji a sleduji odchovy české i zahraniční
prostřednictvím svodů, bonitací a výstav. Je to podklad pro výběr psů ke krytí.
Vždy jsem upřednostňoval základní znaky plemene dané standardem jak v exteriéru
tak v povaze (kvadratickou stavbu těla, korektní úhlení, ušlechtilost hlavy, krku, plnochrupost,
kvalitu srsti, vyrovnanost povahy atd.). Samozřejmě si hlídám i další
kritéria.
Výcviku se
věnuji od roku 1961. S knírači cvičím a též vykonávám zkoušky. Do roku
1990 byla jedna zkouška v páru povinná, málokdo však zkoušky udělal, a
tak se podstatně ztenčila možnost výběru. Měl jsem tu výhodu, že každá z mých
fen zkoušku vykonala, a tudíž jsem měl podstatně větší možnosti
volby psa. Po roce 1990 se provedené zkoušky zapisují do průkazu původu, ale
pracovní kvality u středních a malých kníračů se neregistrují. Například
pro malé a střední knírače existuje pouze kontrolovaný chov. U velkých
kníračů, kteří patří mezi pracovní plemena, je ještě kategorie chovu
výkonnostního.
Myslím, že
chov černých středních kníračů je složitější, než v jiných velikostech a
barvách. V období mého chovatelství byli dovezeni 4 psi, jež byli
zakladateli našeho chovu. První, Gento v. Mundental, je otcem mé
zakladatelky chovu Gipsy Patria Bohemica. Poté jsem používal ke krytí
psa Bingo Onyx, dovezeného ze Švýcarska. Někteří dovezení psi ale
nesplňovali má kritéria, a proto jsem je ve svém chovu nepoužil.
Je těžké určit
nejlepší fenu či odchov. Vynikající odchov byl po spojení Bingo Onyx,
kterého jsem vícekrát použil. Po tomto psu a po Finovi z Nopaky jsem měl
podstatně lepší odchovy a výsledky na výstavách. Vytipoval jsem a dovezl
psa z Holandska, z chovné stanice Coson's, o kterého jsem nešťastně
přišel v jeho čtyřech letech. Nejzdařilejší vrhy jsem měl ze spojení:
Bety z Hofjaru & Bingo Onyx, Grey z Hofjaru & Fin z Nopaky, Xera a Elfe
z Hofjaru & Body z Areru, Flér z Hofjaru & Adam Aprilia, Elfe a Laura
z Hofjaru & Coson's Cham ist Going East. V předcházejících letech tak jako
pro mnohé, nebylo pro mne snadné jezdit na výstavy do ciziny. Když jsem
přesto na výstavu do zahraničí vyjel, bylo časté, že jsem se svými psy
vyhrál. Můj chov středních kníračů v současné době reprezentuje 8 generací
předků z mého vlastního chovu.
V chovu malých
kníračů černých jsem dosáhl kvalitních výsledků. Nejprve to byly linie
evropské, především z německého chovu. Moje první chovná fena Era Domácí
skřítek patřila mezi první odchovy tohoto plemene v Čechách, který
byl postavem na importované německé krvi. Mým prvním chovným psem byl
Gin od Popovky z chovu dloholeté a významné české chovatelky Hildy
Žákové. Následovali Chera Tonvery, Ina z Hofjaru po mém psovi Nurmi
Trézsivári, kterého jsem importoval z Maďarska. Až v 90. letech nastal
příliv amerických linií. První mojí fenkou z těchto linií byla Suelen
Moldau North. V současnosti chovám již na vlastních odchovech.
|
